Povídali jsme si se skupinou přátel o jednom našem známém herci. A jeden z nich
, chtěje mu udělit co největší pochvalu, prohlásil: "Ten člověk dokáže zahrát
daleko moudřejšího a zkušenějšího člověka než je sám!" To mě překvapilo.
Je to opravdu možné? Stará latinská zásada praví Nemo dat quod non habet,
nikdo nemůže dát to, co nemá. Na vojně jsem sloužil s jedním trumpetistou. Byl to dobrý trumpetista z dobrého
orchestru a tak hojně cestoval po světě. Protože ho orchestr potřeboval,
zařizoval mu pořád nějaké odklady, a tak na vojnu nastoupil až ve dvaatřiceti
letech, přestože byl svobodný a bez závazků. Asi už to dál odložit nešlo.
Přestože projel mnoho zemí Evropy a Asie a byl dokonce i ve Spojených státech,
což bylo za komunistů cosi nevídaného, mnoho jsme se od něj o těch vzdálených
krajích nedozvěděli. Ne, že bychom se neptali. Rovněž to nebyl člověk mlčenlivý.
Z jeho vyprávění se ale nedalo poznat, jaké to tam je. Příhody, které nám
líčil, by se mohly odehrát klidně i v České Třebové nebo v Kopidlně. Jeho zahraniční zájezdy nijak nerozšířily jeho názory na život a na svět.
Oproti tomu jsem měl strýce (a jistě
i leckterý z vás si vzpomene na někoho podobného ve svém příbuzenstvu), který
- ač téměř po celý svůj život nevytáhl paty ze své truhlářské dílny v malém městečku - byl v širém okolí ctěn pro svou moudrost a životní zkušenosti.
Takže určitě neplatí rovnice: čím více zážitků, tím více zkušeností. Můj přítel evangelický farář Miloš Rejchrt v jednom svém kázání řekl: Víra není poznání, ale porozumění poznanému
. Právě tak je možno říci, že zkušenost není zážitek, ale porozumění zažitému.
Moudrost není záležitostí inteligence (týž Miloš Rejchrt jednou krásně řekl,
že inteligence nechrání před blbostí), ale zkušenosti - a zkušenost je důsledek
ochoty porozumět. Nezáleží tolik na tom, jak mnoho zážitků se nám podaří
za život urvat, ale na tom, kolik toho ze svých zážitků pro svůj život vyvodíme
- totiž: jak ochotně se otevřeme tomu novému, co nám ten který zážitek přináší.
Zkušenost je tedy vposledku schopnost začlenit se do řádu věcí tak, jak jej v průběhu života zažíváme a poznáváme. A to můžeme kdekoliv. Nejlépe tam, kde právě jsme.
Zbývá odpověď na otázku, která celé to moje přemítání spustila: Může herec pravdivě zahrát postavu zkušenější než je sám?
Nevím.
červen 2001