Ve svém Hovoru přes oceán se kdysi pánové Voskovec a Werich
zamýšleli nad tím, proti čemu vlastně svou tvorbou protestovali, a nakonec
se shodli na tom, že proti hloupému stáří. Proti stáří, které volá na mladé: Vos ego! Jak si to dovolujete být mladí, když já už jsem starý!
Jestliže moudré stáří je zdrojem poučení
a radosti pro své okolí, je hloupé stáří nejen trapné, ale i nebezpečné a
ve svých důsledcích dokonce škodlivé. Přinejmenším dává mladým špatný příklad.
Takový důchodce, který vám, když si ho v tramvaji všimnete a pustíte ho sednout,
ještě vynadá, že vám to tak dlouho trvalo, místo aby poděkoval, může mladému
skautíkovi dost znechutit jeho Modrý život.
Být starý dnes jistě není snadné. Všudypřítomný kult mládí udělal ze stáří
něco, za co je třeba se stydět. A proti tomuhle proudu je nesmírně obtížné
plout. Čtete třeba v novinách interwiev s nějakým osmdesátiletým
vědcem. Redaktor, chtěje mu udělat kompliment, napíše jak MLADĚ to onomu
pánovi myslí. Chce tím nejspíš pochválit jeho otevřenost vůči novým myšlenkám,
ale každému, kdo nemá klapky na očích, je jasné, že netolerantnost, dogmatičnost
a zákonictví jsou spíše vlastnosti mládí. Právě mladý člověk brání své čerstvě
nabyté přesvědčení do krve, bezohledně, slepě. Je to pochopitelné. Teprve
nedávno k němu přilnul, ještě se s ním nezžil,
jeho obrana navenek je vlastně obranou dovnitř - proti vlastním pochybnostem
a zmatkům. Otevřenost a tolerance jsou vlastnostmi stáří. Tedy: měly by být.
Pokud se mé přesvědčení, prověřené životními zkušenostmi, stane nedílnou
součástí mé osobnosti, nemám - neměl bych mít - potřebu prosazovat ho silou.
Jenže každý z nás se jistě
nejednou setkal se sveřepým starcem či tvrdohlavou samospravedlivou stařenkou;
třeba jsou to dokonce vaši rodiče nebo prarodiče. Do jisté míry je normální,
že jejich vnitřní svět se neshoduje s tím vnějším, v němž
musí žít, do jisté míry je i normální, že se proti tomu novému a nepřátelskému
světu bouří. Často (častěji než si mladší myslí) mají i pravdu.
To opravdu zlé a hloupé stáří, které měli na mysli pánové V+W není ani tak záležitost kalendářního věku, jako spíš vztahu k životu
. Hloupé stáří je stáří, které zradilo samo sebe. Stáří, které odmítá stáří
a hodnoty, které by mělo světu přinášet. Místo toho se mstí mladým za to,
co - podle svého názoru - ztratilo.
Naštěstí takovýchhle starých lidí není zas až tolik. Jenom o sobě dávají hodně vědět.
červen 2001