Takové a podobné řeči můžeme teď slyšet na každém rohu. Je zdraví opravdu to hlavní, to nejdůležitější?
Naši předkové si při podobných příležitostech přáli "štěstí, zdraví a Boží požehnání". Štěstí si dnes troufá přát málokdo. Co by mělo být to "Boží požehnání", už sotva kdo ví. Takže zbývá to zdraví, zdravíčko, to hlavní, to nejdůležitější.
Zdraví, fyzická a psychická integrita, je nepochybně velké dobro. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je zdraví "životně důležitý projev organismu člověka, který se bez narušení tělesných a duševních funkcí dokáže vyrovnat s působením zevního i vnitřního prostředí". Každý je rád, když se cítí zdráv,
Apoštol Pavel se úpěnlivě modlil k Bohu, aby jej zbavil čehosi, čemu říkal skolops té sarki, kůl pro tělo, zřejmě šlo o nějakou chronickou chorobu, někteří vykladači se domnívají, že to byla epilepsie. A co mu na to Bůh řekl? "Stačí ti má milost, neboť moc se dokonává ve slabosti." Takže ani sám Stvořitel se nedomnívá, že zdravíčko - to je to hlavní.
Je-li smyslem a cílem lidského života štěstí (o čemž asi nikdo nepochybuje - někteří mluví dokonce o právu na štěstí), zdá se být rozumné zkoumat v jakém poměru jsou k sobě štěstí a zdraví. Světová zdravotnická organizace se bohužel nepokusila o definici štěstí, takže je to na nás. Velice nevědecky bychom to mohli vyjádřit následovně: Štěstí je stav souznění s řádem bytí. Subjektivně je prožíváno jako harmonické naplnění oprávněných potřeb.
Tudíž se můžeme ptát: přináší s sebou zdraví automaticky štěstí? Nebo jinak: jsou všichni zdraví lidé šťastní
leden 2001