12. listopadu loňského roku jsme mohli (pokud nás to zajímalo) pozorovat tzv. velkou konjunkci Saturna s Jupiterem. 28. listopadu schválil nizozemský parlament poměrem 104:40 hlasům zákon jednoznačně legalizující eutanazii. Norma umožňuje každému dospělému občanu země v případě nevyléčitelné nemoci požádat o lékařskou pomoc při dobrovolném odchodu ze života. U dětí do šestnácti let mají toto právo jeho rodiče.
Ta první událost udělala velikou radost příznivcům New Age, kteří ji oslavili jako definitivní konec dvoutisícileté křesťanské éry, období Ryb, a nástup nového věku, období Vodnáře. Z té druhé se zase radovali moderní humanisté, tak např. pan Martin Daneš na stránkách LN prohlásil: "Dekriminalizace eutanazie je rozumný krok, jímž se liberální Nizozemsko ocitlo o krok napřed před světem." A Emanuel Mandler mu přizvukoval: "Jen svobodná společnost si může dovolit uzákonění eutanazie. Jejím zdařilým uzákoněním se pole svobody ještě rozšíří."
Mezi těmi dvěma událostmi nevidím žádnou zřejmou souvislost. Zato nacházím značnou souvislost mezi uvedenými reakcemi.
Základem demokracie je nevyřčená shoda zákonodárců o výchozích principech, na níž celá budova zákonů stojí. Popis těchto principů v žádné ústavě nenajdeme, natolik se jejím tvůrcům zdály být samozřejmé, evidentní, matematici by řekli axiomatické. Při zběžném pohledu se může zdát, že morálních systémů je tolik, kolik existuje různých společností a tradic, že etické zásady se v prostoru a čase podstatně liší. Ale ono tomu tak není. Všechna historická uspořádání například zakazovala vraždu, tedy úkladné zabití příslušníka vlastního společenství. Rozcházela se pouze v tom, kdo do tohoto společenství patří. Nebo, jak pěkně říká C.S.Lewis, lidé se rozcházeli v názoru, smíte-li mít jednu ženu nebo čtyři, ale vždycky se shodli v tom, že nemůžete mít prostě každou a kteroukoli.
Přátelé věku Vodnáře i holandští poslanci nám zvěstují příchod nového aiónu, v němž některé (zatím jen některé) z těchto dosud obecně uznávaných předpokladů přestanou platit.
Četl jsem nedávno svědectví účastníka jakési tiskové konference genetiků. Jedna novinářka tam vstala a řekla zhruba toto: "Vy všichni tu bez ohledu na své filosofické nebo náboženské přesvědčení neustále vycházíte z předpokladu posvátnosti a nedotknutelnosti lidského života. Ale proč by měl být lidský život posvátný?" Opravdu: proč? Existují bezpochyby různé pokusy o racionální zdůvodnění důstojnosti lidského života. Ty z nich, které znám, se mi nezdají být zrovna přesvědčivé. A přesto - chcete-li: navzdory tomu - se dál upřímně domnívám, že lidský život je skutečně posvátný (ten výraz se mi moc nelíbí, ale zatím jsem nepřišel na nějaký přesnější a lepší), stejně jako spoléhám na to, že svět je poznatelný a to, co vnímáme, odpovídá tomu, co jest, že máme svobodnou vůli a budoucnost není předem dána, ale vzniká tím, co děláme.
Nic z toho nemůžu dokázat a pochybuji, že by to mohl dokázat někdo jiný někdy jindy. Něčemu z toho věří jistě i stoupenci New Age a členové holandského parlamentu. Zapomínají jen na to, že - jak to výstižně vyjádřil D.M. McKay - "je nemožné, abychom se plavili podle orientačních bodů, které jsme si přibili na příď vlastní lodi."
listopad 2001