Byla jedna paní, která toužila mít psa. Tak šla do krámu a tam se jí hrozně
zalíbila jedna dánská doga.
„Toho psa bych chtěla,“ řekla ta paní.
„Ale paní,“ nabádal ji prodavač,
„máte na to? Víte, co toho taková doga sežere?“
„Koukejte, jak mě má ráda!“ vykřikovala paní a hladila dogu. Doga vrtěla
ocasem a lízala jí ruce.
„No, jak myslíte,“ kroutil hlavou prodavač a dogu jí prodal, protože kšeft je
kšeft.
Paní byla moc ráda, že má dogu a doga byla radostí bez sebe, že má paní.
Chodily spolu na procházky a lidé říkali: „Jé, to je krásný pes!“
Když té paní začaly docházet peníze, přestala jíst, aby mohla živit dogu.
Byla z toho občas trochu nervózní a někdy se na dogu i zlobila. Já
příkladně skoro nejím, myslela si, a taky jsem naživu. A ta potvora žere jako
zjednaná. Potom už neměla žádné peníze, i vkladní knížku vybrala, a do výplaty
bylo daleko. Když nežeru já, říkala si, nemusí jíst ani ten pes.
Doga viděla, že paní je nějak jiná a snažila se ji rozveselit. Vyskočila a
porazila kredenc.
„Ty čubo pitomá,“ zvolala paní, „koukej, co děláš!“ A přetáhla dogu plácačkou
na mouchy. Dogu moc mrzelo, že se své paní netrefila do noty, tak zalezla do
rohu a mlčela.
Paní už byla jako pápěra, chodila po bytě sem a tam a vrhala na dogu
nešťastné pohledy. Doga na tom byla ještě hůř. Hladem šilhala, dělaly se jí
mžitky před očima a slabostí se nemohla ani postavit na nohy. Když to paní
viděla, rozhodla se k zoufalému činu. Šla k řezníkovi, poručila si pět
deka špeku, a jak řezník ten špek krájel a byl k ní otočen zády, ukradla
velkou kost od šunky.
Když se vrátila domů, doga ležela na boku a téměř nedýchala. Paní se zmocnilo
zoufalství. Začala dogu hladit a šťouchala ji kostí od šunky do mordy. Doga
v posledním tažení ucítila nádhernou vůni. Otevřela oči, ale protože hlady
už skoro neviděla, nějak se spletla a ukousla paní ruku.
Z toho plyne poučení: Chce-li někdo z vás stavět věž, což si
napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Jinak — až
položí základ a nebude moci dokončit — vysmějí se mu všichni, kteří to
uvidí. (L 14,28n) A co platí ve stavebnictví, platí v lásce tuplem.