Divit se

Rovněž jsem svého času viděl v televizi brazilského fotbalistu, jenž vhazoval aut velmi zvláštním způsobem. Udělal na míči stojku, potom se prudce vymrštil na nohy a silou toho přemetu vrhl míč až před soupeřovu branku. Jelikož můj otec hrával dříve závodně fotbal, řekl jsem si, že to musí vidět; počkal jsem si, až budou večer pořad opakovat, posadil jsem ho před televizi, řekl jsem mu, že uvidí něco neobyčejného a těšil jsem se, jak bude zírat. Tatínek záběr shlédl a pravil: „Chm. Tohle dělal v šestatřicátým Kmoníček z FC Poděbrady.“

Někdy je moc těžké někoho překvapit. To, co vám připadá jako cosi úžasného, co vám otevírá obzory a nechává vás s otevřenou pusou zírat, je pro vašeho bližního cosi, čemu se vůbec nediví, protože to důvěrně zná.

Zažil jsem to i z druhé strany. Nějaký mladý člověk mi s nadšením vypráví o svém obrovském objevu a mně chvilku trvá, než pochopím, že tahle samozřejmost je pro něj něčím novým; právě zažitým zjevením. Při vzpomínce na svá zklamání z pokusů uvést v údiv starší a zkušenější lidi se snažím nedávat najevo, že tohle důvěrně znám. Nějak mu posléze musím vysvětlit, že to, co na něj tak zapůsobilo, zapůsobilo už předtím na minulé generace, ale dávám si na čas, nechci ho připravit o pocit, že se právě setkal s něčím neobyčejným, pozoruhodným, co by třeba dokonce mohlo změnit a jinak nasměrovat jeho život. Je totiž velice potěšitelné, že se pořád ještě najdou mladí lidé, kteří se diví.

Mám přítele, kterému brzy bude osmdesát. V tom věku se už těžko vzpomíná na to, co bylo včera k obědu, ale dětství je najednou zase pozoruhodně blízké, včetně takových podrobností, které by si mladší člověk nedokázal vybavit při sebevětším úsilí. A tenhle pán říká, že by se rozhodně nechtěl vrátit do dětství, že by — u vědomí všech chyb, zklamání a bolestí, které život přináší — nechtěl prožít svůj život znovu, že je rád, že už je starý, ale jednoho že je mu líto: že už nemá tu ostrou chuť vnímání, kdy svět působí na všechny smysly barvami a vůněmi a chutěmi tak, jakoby vznikl právě teď. Jenom pro mne a pro tuto chvíli. Ta ztráta schopnosti žasnout mu chybí v jinak naplněném životě.